Shrnutí

    Nikdy neříkej nikdy. Před 13 měsici jsem se naposled ohlédl za mizejícím Muscatem a nikdy by mě nenapadlo, že tuto zemi uvidím (viz i můj komentář k předchozímu výletu). Shody okolností i jasně stanovených podmínek pro využití letenek mě umožnili tuto zemi dokonale poznat, protože jsem navštívil i vzdálený a moji předchozí cestou opomenutý jih Ománu.

    Nyní pár hodin po příletu hodnotím tuto cestu jako jednu z těch vydařenějších. Jih Ománu příjemně překvapil, opravdu oproti SAE a Jordánsku je tato země nesmírně bohatá, zejména přírodu ji mohou tyto dva státy závidět. Najezdili jsme téměř 3500km za sedm dní a bylo to tak akorát, aby to ještě bylo únosné. Spali jsme klasicky pod širákem a proto zjištění, že na jihu byla v noci vcelku zima a neustávající vítr, mnohé překvapila. Jídlo a jeho nabídka je víceméně tradičně v rukách přistěhovalců a pokud člověk nechce experimentovat, tak to pro něj znamená neustálé opakovaní pár jídel. Jeli jsme v šesti lidech a mohlo to být horší i lepší, snad jsme to zvládli. Do Ománu doufám už nepojedu (přece jen je na světě ještě mnoho míst), ale pokud je prozatím z mých navštívených státu jeden co nejvíce překvapil, je to právě Omán. Před pár lety jsem o něm věděl pár informací a rozhodně mě oproti všem třem okolním státům nepřitahoval, nyní si troufám tvrdit, že je to skrytý klenot.